Jak lépe porozumět sobě a svému vztahu pomocí teorie citové vazby

„Jsme formování a přetváření těmi, kteří nás milují, a přestože láska může pominout, jsme stále jejich dílem, ať dobrým nebo špatným“. Francois Mauriac

To, jak se k nám chovali naši rodiče, do velké míry ovlivňuje, jak se chováme v dalších partnerských vztazích. K lepšímu pochopení toho, jak to funguje nám pomůže psychologická teorie citové vazby. 

Teorie citového pouta neboli attachementu říká, že dítě v prvních měsících a letech svého života potřebuje péči jedné a té stejné blízké osoby (nejčastěji matky), která vhodně reaguje na jeho potřeby. Jen tak bude sebe samo vnímat jako dobré a láskyhodné, bude toužit po blízkosti jiných lidí a svět pro něj bude bezpečné místo k životu (Levine, Heller, 2010).

Pokud však pečující osoba není dítěti schopna zajistit psychickou a fyzickou blízkost a pocit bezpečí, jeho vývoj bude narušen. Bude se snažit vyhýbat blízkosti jiných lidí, například nebude schopen navazovat v dospělosti déletrvající intimní vztahy nebo se bude neustále bát, že ho partner/ka opustí. 

Podle toho, jak empaticky reagovali naši rodiče na to, co potřebujeme, odnášíme si do života 4 typy citového připoutání. Jejich pochopení nám pomůže ve vztahu si lépe porozumět a pochopit některé vzorce chování. A pokud jsme rodiči, pomůže nám to porozumět tomu, proč je důležité odpovídat empaticky na potřeby našich dětí. 

Typy citového pouta jsou následující:

• Jistý (bezpečný) attachement (50-60% lidí) – Vznikne, když rodič dítěti poskytoval blízkost a bezpečí. Dítě opakovaně zažívá, že všechny jeho potřeby budou naplněny a ví, že ti, kdo o něj pečují mu pomohou a podpoří je. Díky tomu si vytváří víru v to, že lidé jsou v  zásadě dobří, důvěryhodní a ochotní mu pomoci. Samo sebe vnímá jako dobré, láskyhodné, hodnotné a schopné. Svět je bezpečným a předvídatelným místem. V dospělosti dítě s jistou vazbou vstupuje do vztahů bez problémů, vytváří pevné a trvalé svazky.

Další 3 typy vazby jsou nejisté:

• Vyhýbavý typ citového pouta (15-20%) – Dítě si odnáší zkušenost, že rodič reaguje dobře jen pokud toho nechce příliš. Rodiče do jisté míry odmítají potřeby dítěte a to se tak naučí být nezávislé a starat se samo o sebe. Neumí pracovat s vlastními emocemi a má sklony potlačovat své pocity. Tyhle děti méně projevují své emoce a sebe sama. Své pocity maskují lhostejností a nezájmem. V dospělosti jsou nezávislí a drží si od svého partnera odstup. Mají obavu někoho si pustit k tělu.
• Úzkostný (ambivalentní) typ citového pouta (15-20%) – Rodiče lidí s tímto typem vazby jim nebyli  plně k dispozici. Nemohli se na ně spolehnout. Jsou frustrovaní, protože jejich psychické bezpečí bylo v dětství narušeno. Snažili se za každou cenu rodiče upoutat a mít jejich pozornost. Naučili se, že jejich rodič zareaguje pouze tehdy, budou-li hodně křičet a opakovaně se dožadovat toho, co chtějí. Do dospělosti si odnášejí urputnost, na kterou si navykli v dětství. Soustředí se na vztahy a obrovské množstí energie zaměřují na to, aby neztratili blízký vztah. I malé neshody je velmi trápí a neustále vyžadují ujištění, že je vše v pořádku a jsou milováni. Pokud ujištění nedostanou, propadají zoufalství.
• Dezorganizovaný (úzkostně-vyhýbavý) typ citového připoutání (5-10%) – Děti, které si odnášejí tento typ vazby zažily, že rodič, který má být zdrojem blízkosti a bezpečí, byl zároveň i ohrožením. Děti mohly zažít týrání nebo výrazné zanedbávání ze strany pečujících osob. Děti s tímto typem vazby čelí po celý život riziku vzniku duševních poruch (Hughes, 2017). Pravděpodobně navazují v dospělosti neuspokojivé vztahy. Drží si od jiných lidí odstup a cítí se v ohrožení. Sami sebe považují za špatné, nehodné lásky, nevěří lidem a svět je pro ně nebezpečné místo.

Pokud zjistíte, jaký typ vazby máte, můžete pak lépe pochopit některé situace ve vašem vztahu. Každá situace má totiž nějakou příčinu. A znalost citové vazby vašeho partnera/partnerky vám pomůže zase více pochopit ji/jeho.

Studuji psychologii a ve své bakalářské práci se zabývám souvislostí citové vazby se spokojeností v partnerství. Pokud tedy chcete zapřemýšlet nad tím, jakou vazbu máte a pomoci mi, budu moc vděčná za vyplnění dotazníku, zde – https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/souvislost-typu-citove-vazby/

Jako odměnu vám dám za váš čas 50 Kč na koupi knížek Milju 🙂 Protože ty vám taky zlepší váš vztah.

Jediná podmínka pro účast ve výzkumu je, že musíte být se svým partnerem/partnerkou minimálně 2 roky. 

Děkuji za váš čas a pokud si o citové vazbě budete chtít přečíst více a případně si i udělat vlastní test, tak si přečtěte knížku Citové pouto, teorie attachementu v partnerských vztazích od Amir Levine a Rachel Heller.

Literatura:

Bowlby, J. (2010). Vazba: Teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem.

Praha: Portál.

Levine, A, Heller, R. (2010). Attached: the new science of adult attachment and how it can help you find and keep love. New York: Jeremy P. Tarcher. 

Hughes, D. (2017): Budování citového pouta. Jak probouzet lásku v hluboce traumatizovaných dětech. Praha: Institut fyziologické socializace.